Tisková konference

Společná Tisková konference Koalice ambulantních lékařů dne 18.4.2001

Dne 18.4.2001 byla svolána z  popudu Koalice ambulantních lékařů společná tisková konference. Spolu se zástupci lékařských organizací ambulantních lékařů vystoupili i zástupci zdravotních pojišťoven.

Záměrem bylo informovat veřejnost o současném stavu přípravy zákonů týkajících se zdravotnictví a dále informovat o výsledcích dohodovacího řízení o hodnotách bodu a výši úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění pro 2. pololetí 2001 a jejich dopad na financování ambulantní péče.

K prvnímu bodu – tedy o stavu přípravy zákonů týkajících se zdravotnictví zástupci lékařů konstatovali, že Ministerstvo zdravotnictví zrušilo všechny sporné připravované paragrafy, které vzbuzovaly obavy z  faktické likvidace soukromých praxí lékařů. Nový návrh tedy žádné nebezpečí pro lékařské praxe neobsahuje.

K výsledkům dohodovacího řízení o hodnotách bodu a výši úhrad bylo konstatováno, že všechny segmenty ambulantní péče – ambulantní specialisté, praktičtí lékaři, praktičtí lékaři pro děti a dorost, gynekologové a stomatologové- uzavřely dohodu se zdravotními pojišťovnami na období 2.pololetí 2001. Nemocnice však dohodu neuzavřely a tato nedohoda je již v pořadí pátá.

Čili nemocnice se nedohodly v žádném období již od začátku roku 1999.

Zástupci lékařských organizací upozornili novináře na to, že nedohoda nemocnic vnáší do systému určitou nejistotu, protože umožňuje Ministerstvu zdravotnictví rozhodnout za nemocnice a jak jsme tomu byli všichni svědci i přerozdělovat peníze v neprospěch ambulantních zdravotnických zařízení.

V této souvislosti upozornili zástupci ambulantních lékařů na skutečnost, že neustálé zvýhodňování nemocniční péče současnou vládou je zcela neperspektivní, nesmírně drahé a nekoresponduje se současným světovým trendem přesouvání většího objemu péče právě do sektoru ambulantního, který je nepoměrně levnější a efektivnější.

Zástupci pojišťoven zároveň sdělili novinářům, že nárůst cash flow pro nemocnice v tomto pololetí byl 30%!

Dalším námětem k zamyšlení je i to, jakým způsobem mají být nemocnice do budoucna financovány, zda by nebylo vhodné určit procentuální část z veřejného zdravotního pojištění, která by byla neměnná a pokud by tyto prostředky nestačily, je třeba hledat zdroje jinde-třeba ve státním rozpočtu ( stejně se tak děje, nemocnice dotovány jsou) nebo ve zlepšování jejich managementů či redukci jejich počtu. Nelze však sahat na peníze určené pro ostatní segmenty zdravotní péče.

V Praze dne 18.4.2001