Připomínky našeho Sdružení k poslední verzi návrhu zákona o veřejném zdravotním pojištění
Připomínky našeho Sdružení k poslední verzi návrhu zákona o veřejném zdravotním pojištění, kterou jsme získali z webové stránky ministerstva zdravotnictví www.mzcr.cz. § 1 (1) - práva a povinnosti … fyzických a právnických osob při provádění zdravotního pojištění nejsou ujasněna v tomto § ani v dalším textu. § 2 (2)b,c - zdravotní pojišťovny i zdravotnická zařízení se liší ještě zakladatelským resp. zřizovatelským charakterem a zákon by se s tím měl vyrovnávat. § 6 (1) b - neměl by se zde výslovně uvádět Seznam zdravotních výkonů
s bodovými hodnotami, který zahrnuje všechnu zdravotní péči hrazenou z
veřejného zdravotního pojištění ? § 7 (2) - v takovém případě vždy budou pojištěnci, kteří o změnu nepožádají. Ti z pojištění vypadnou ? Neměly by se případy úpadku pojišťovny řešit nucenou fúzí s jinou pojišťovnou a automatickým sloučením registrů pojištěnců ? § 9 - je celý pouze deklarativní, protože nestanoví účinné sankce. Pokuta
do 500 Kč za porušení povinnosti podle písmene d), h) a i) (stejně jako
podle § 27 (3), jejíž vymahatelnost je nejistá, je sotva sankcí účinnou.
Přitom mnohem potřebnější je dodržování povinností podle písmen a), b),
c), případně i e) a odstavce (2). Uložení povinnosti, jejíž nedodržení
nebo porušení není postižitelné, je mrtvým ustanovením. Ukládat stanovené
sankce by však neměl ani lékař, ani pojišťovna, ale orgán státní a správní
moci. § 10 - rozsah hrazené péče je určen Seznamem zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, který je sice přílohovou vyhláškou, ale měl by zde být zmíněn výslovně. § 11 (1) a) - patří sem i domácí péče, § 13 (1) - formulace "po vyčerpání všech možností" není šťastná;
na vyčerpání všech možností nemusí být čas. Základní ideu odst. (4) varianty
1 z verze 21.04.00 považujeme za lepší řešení pro tyto vyjímečné a ojedinělé
případy. § 15 (1) - zde je třeba výslovně uvést výkony homeopatické, protože nejde
jen o homeopatické "léky", na které se vztahuje písmeno "i"
tohoto odstavce, ale i o homeopatické "diagnostické" výkony,
které jsou neméně (i více) nákladné. Totéž platí o výkonech s přístroji
EAV. Vůbec by asi bylo vhodnější jiné než taxativní vymezení, např. nutnost
schválení s konstatováním prokázaného léčivého účinku komisí složenou
ze zástupců MZd, ČLK a odborné společnosti. § 16 (2) - v první větě je třeba doplnit za slovo "zdravotní" ještě "a administrativni", protože právě ty jsou orgány a institucemi vyžadovány nejčastěji, jsou časově i náročnější než zdravotní výkony a jejich proplácení je odmítáno s tím, že nejde o zdravotní výkon. § 21 (1) - zavádí gate-keeping, který není v souladu s principem svobodné
volby a s ústavním pořádkem České republiky. Je známo, že bez doporučení
praktického registrujícího lékaře vyhledává ambulantního specialistu jen
cca 5 - 8% pojištěnců. Věc by lépe řešila sankcionovatelná povinnost odborného
lékaře informovat praktického lékaře a informace od něho vyžadovat. Duplicitu
by podstatně omezil průkaz pojištěnce po vzoru osvědčené a nenákladné
diabetické legitimace, do které by odborník návštěvu pojištěnce stručně
parafoval kódem své odbornosti, prvním pětičíslím IČZ a datem. § 22 (1) a) - domácí péči by měl mít možnost doporučit i ošetřující neregistrující lékař. Užitečné by to bylo zejména v psychiatrii, které je zatím možnost ordinovat takovou péči odepřena (návrh koncepce psychiatrické domácí péče předalo profesní sdružení ambulantních psychiatrů ministerstvu zdravotnictví již v roce 1992). § 23 (1) - ambulantní péče v nemocnicích, odborných léčebných ústavech a léčebnách by zásadně měla být poskytována jen ve vymezených případech. Zařízení poskytující primárně lůžkovou péči by měla mít pouze ambulanci žurnální, příjmovou, propouštěcí (s časovým omezením) a vázanou na specializovaný komplement. V tomto posledním případě by měla pracovat za stejných podmínek jako specializované ambulance terénní, tj. na základě jmenovitého, osobního smluvního vztahu. § 24 (1) - doporučit ústavní péči musí mít možnost i ošetřující neregistrující
lékař ! § 27 (3) - v první větě je nutno místo samotné spojky "a" použít
spojku "nebo" resp. "a/nebo", protože pojištěnec může
hrubým způsobem porušovat domácí řád (vhodnější by asi byl termín "řád
oddělení" apod.) a vůbec neodmítat spolupráci, nebo neporušovat řád
a spolupráci odmítat. § 30 (2) e) - tato diagnostika by se měla provádět jen z medicinské indikace a to i tehdy, kdy o ni žádá pojištěnec. Lékař musí mít možnost odmítnout takovou žádost pojištěnce, když je motivována např. fobií či úzkostnou poruchou (a doporučí v takovém případě indikovaný léčebný postup). Uvedené znění dovoluje pacientovi vyžadovat toto nákladné vyšetření zbytečně opakovaně. § 31 (2,3) - je to logické ustanovení, s jehož principem by však měla být v souladu i příslušná znění v §§ 21, 22, 24, 27. § 32 - stále rostoucí náklady na lázeňskou péči velmi často neodpovídají skutečnému zdravotnímu prospěchu jí způsobenému. Z veřejného zdravotního pojištění by se tato péče - komplexní i příspěvková - měla hradit jen z užitím kriterií mnohem přísnějších, než podle kterých se tak děje dosud. § 33 - viz připomínku k § 11 (1) i). Péče v ozdravovnách se z veřejného zdravotního pojištění hradit nemá. § 34 - doporučujeme přihlédnout k závěrům jednání pracovní skupiny dne 15.5.2000 na odboru léčebné péče ÚZP VZP Praha k otázkám indikace zdravotních transportů a její praktické realizace a hrazení dopravy zdravotnického pracovníka, který není členem posádky (budou pravděpodobně zmíněny v připomínkách VZP). § 42 (1) - způsoby úhrady se samozřejmě stanoví v rámcových smlouvách
(které jsou pojednány v § 55, nikoliv 54), ale § 43 (1) na rozdíl od znění analogického § 45 verze 21.04.00 označuje
kategorizační komise jako poradní orgán ministerstva, v dalších §§ se
jim však udělují pravomoci a úkoly značně širší, které by spíše příslušely
pracovním komisím vytvářeným přímo dohodovacím řízením, jak je tomu dosud. § 55 - připomínka z 3.5.2000 (ve verzi 21.04.00 § 56) platí stále: § 56 - obecně: právo odmítnout přijetí pojištěnce do péče je skutečně jediným právem zdravotnických zařízení, které zákonu stojí za zmínku? Nemají zdravotnická zařízení i nějaká práva pozitivní ? Viz i připomínku k § 57 (1) f) ! A lékař musí mít právo odmítnout další péči pojištěnci, který hrubým způsobem porušuje léčebný řád nebo odmítá spolupráci (viz § 27) resp. porušil-li se významně vztah vzájemné důvěry. Odstavec (2) § 57 to nepokrývá dostatečně. V takovém případě má pojištěnec také právo na zajištění další péče u jiného lékaře (viz i etický kodex ČLK), jehož uplatnění by tento zákon měl řešit, patrně dalším písmenem v § 6 (1). § 57 (1) - prakticky všechny vyjmenované povinnosti jsou smluvními podmínkami
a patří do rámcové smlouvy v upřesněnější podobě (co se rozumí stanovenou
ordinační dobou, způsob protokolování poučení pojištěnce; s písmenem d)
souhlasíme, ale možná není zcela v souladu s předpisy platnými v Evropské
unii). Znění písmene f) je přidáním slov "nestanoví-li zákon jinak"
poněkud vylepšeno, ale v definitivním znění zákona by právo zdravotnických
zařízení na přímou úhradu poskytnuté nadstandardní péče nehrazené z veřejného
zdravotního pojištění mělo být formulováno výslovně, zřejmě v § 56. Naproti
tomu velmi kladně hodnotíme nynější znění písmene g). § 58 (6) - informována mají být všechna smluvní zdravotnická zařízení. § 60 (3) - výraz "ekonomicky nejméně náročným způsobem" je
nešťastný; je třeba jej vypustit nebo nahradit slovy "ekonomicky
optimálním způsobem" a pod. § 63 (2) - to je spíše kontrola zdravotnického zařízení než pojišťovny. §§ 64 a 65 - nejsme si jisti, že navržené řešení stálými komisemi, jejichž ustavení a sestavení je stejně nejasné jako u komisí kategorizačních, je předvídatelně lepší než dosavadní způsob. Považujeme za vhodnější další kultivaci platné Dohody o řešení sporů mezi smluvními zdravotnickými zařízeními a Všeobecnou zdravotní pojišťovnou smírčím řízením a její rozšíření na všechny zdravotní pojišťovny, s ponecháním práva vybrat si zástupce ze signatářů. Dvoustupňovost je výhodná, naopak kompetence krajského úřadu a Svazu nevhodné. Stejně bude poslední instancí soud. § 66 (1,2,3) - je v zásadě plně na místě, pojmy "účelně a hospodárně"
a "míra nutná v zájmu pojištěnce k dosažení cíle léčby" však
nejsou bez rozvedení a dalšího objasnění dost jednoznačné. (Vypuštění §§ 71 až 78 verze 21.04.00 o síti a výběrových řízeních pokládáme vzhledem k současnému stavu sítě a systému a předpokládané podobě rámcové smlouvy platící do roku 2004 za správné a stabilizující, síť však posléze bude muset být v podstatných rysech určena zákonem. Kdyby tomu tak nebylo, patrně by nic nebránilo svévoli zdravotních pojišťoven). § 87 - viz připomínku k § 9. Mělo by se také uvážit pokutování zdravotnického zařízení primární, specializované i ústavní péče za nedodržení povinnosti informovat náležitě další zdravotnické zařízení podílející se na péči o pojištěnce a zařízení ústavní zdravotní péče za porušení povinnosti dané § 57 (1) g). ************************************************************************ MUDr. Pavel Tautermann
|