Poznámky k přípravné fázi DŘ o úhradách

Při poslední schůzce přípravné fáze dohodovacího řízení se dne 13.2.2002 sešli zástupci poskytovatelů segmentu specialistů se zástupci pojišťoven. Jednání, které svědčilo pro rigidní postoj pojišťoven, s nimiž jsme se shodli jenom na mechanismu regulací ( pro nás mnohem příznivějším, než je současné ministerské rozhodnutí – dále viz reakci SSL- dopis ministrovi), vyplynuly dva návrhy ze strany poskytovatelů, o kterých se dále zmíním. Pojišťovny připouštějí navýšení maximální úhrady o 4 – 6 %, ale při zachování ceny bodu 1 Kč. Argumentují tím, že v další očekávané verzi sazebníku bude navýšení zakotveno v jednotlivých výkonech, což může, ale nemusí být v některých případech pravda. Žádnou přesvědčivou analýzu nepředložily, ačkoliv by své tvrzení o ni musely opírat. Znamenalo by to tedy, že ke stropu úhrady by se dalo dojít jen tak, že bychom to mohli do těch 106 % maxima „mastit“. To je ale přesně to, co nechceme. Proto trváme na navýšení ceny bodu, aby se k limitu dalo dojít i standardním množstvím standardních výkonů na obvyklém počtu pacientů. Návrhy většiny poskytovatelů si můžete přečíst na jiném místě webové stránky SSL. Jde v podstatě o prolomení korunové ceny bodu do výše min. 1,02 Kč a druhý návrh, který by byl snad ještě se skřípěním zubů přijatelný ve formě jakéhosi vyššího „paušálu“. Tyto kompromisní návrhy byly konstruovány se snahou udržet jednání a vyhnout se nedohodě. Proč ? Pokusím se vysvětlit níže. Bylo dohodnuto návrhy v písemné formě odmailovat pojišťovnám, aby si je mohly prostudovat. K tomuto konsensu však připojil ještě vlastní jednoduchý návrh kolega Vedral za ČLK o.s., který označil za n e k o m p r o m i s n í : hodnota bodu 1, 08 Kč, koridor pro regulace / bonifikace plus/minus 15 %, hodnota c e l o s t á t n í h o průměru z dat praxí s min. kapacitním číslem 0,8. A teď se teprve dostávám k tomu, proč to vlastně všechno píši. Návrh je to skvělý, hodný předního bojovníka za práva a ekonomické zájmy lékařů. Kolegové budou jistě nadšeni a dají mu své hlasy, aby je obhajoval a zastupoval, jenom ten bod by mohl být alespoň 1,10 Kč, když už ne 10 Kč. Návrh je to z definice nekompromisní, žádné jednání nebude, pojišťovny se buď leknou a návrh přijmou anebo bude nedohoda. Nedohoda je skvělá věc: ministerstvo nám vyjde vstříc tak jako obvykle (opět odkazuji na webové stránky SSL) a my si budeme muset utáhnout víc pásky, aby bylo z čeho financovat přidání pro státní nemocnice, kde jiná odnož ČLK vybojovává zvýšení platů, o jejichž výši se mnohým z nás ani nesní. Nechci vrážet klín mezi privátní a nemocniční lékaře. Ten klín tu již dávno je a animosita zejména se strany nemocničních lékařů je zřejmá. Nemá smysl si nalhávat opak. Diskuse na toto téma by byla jistě zajímavá. Právě tyto problémy by měla řešit ČLK. Pokusme se však věci domýšlet trochu dál. Přečtěte si v 6. čísle ZdN z 8. února na str. 23 článek se šifrou (jir), který informuje o zájmu některých nestátních nemocnic o devitalizace. Tuto otázku nechme stranou. Nejde mi v této chvíli o to přít se, zda metoda je dobrá či špatná, vědecká či nevědecká, ale o to, že autor dělí nemocnice na veřejné a neziskové s ručením neomezeným (píše přesně, že s ručením nikoliv omezeným) a na nemocnice nestátní, obecní či na komerční zisk orientovaná zařízení. Ty první jsou superspecializované, kompletně vybavené ústavy, odborně připravené s mezinárodním renomé. Není paranoidní, když si to přeložíme tak, že na jedné straně jsou nekompetentní vydřiduši, kterým jde jen o prachy a na straně druhé ta nejdokonalejší světově proslulá pracoviště, nabitá tzv. špičkovými odborníky, jejichž sláva dosahuje téměř věhlasu našich hokejistů. Autor článku nemá nejmenší ponětí o tom, co to je společnost s ručením omezeným. Nechápe vůbec, že opakem podniku ziskového je podnik ztrátový a podnik ztrátový musí zkrachovat. Lze pochopit, že mu to nedošlo, protože ztrátové velenemocnice stále ještě nezkrachovaly. Je úplně jedno, zda jde o společnost akciovou, s ručením omezeným, nebo o samostatnou osobu (mimochodem s ručením neomezeným). Vězí totiž až po uši v socialistickém myšlení. To je ve zdravotnictví zakořeněno mnohem hlouběji než se zdá. Naše supernemocnice nemají ručení omezené, ale žádné. Za nic neručí, protože za ně ručí stát. Ten je nenechá padnout. Přece si socialistická vláda nenechá padnout svůj socialistický sektor ! Nemocnice jsou sice neziskové, ale peněz spotřebovávají nepoměrně víc než je ve světě obvyklé. Jejich hospodaření je zcela neprůhledné. Bohužel je to tak, že balík peněz na celé zdravotnictví obhospodařují pojišťovny a je tak od státního rozpočtu oddělen. Z tohoto koláče ukusují nemocnice stále větší kus a stát ještě z rozpočtu přisypává. O to málo co zbude se pak poperou chamtivci z tzv. nestátních ZZ. Je tedy zřejmé, že : „ Ceterum autem censemus NZZ esse delendam.“ O to zřejmě jde. Cesta se nabízí: nedohoda na dohodovacím řízení, další nedohoda a další a další..... Proč udržovat tento institut který se nedokáže domluvit ? Zrušíme ho, rozhodneme sami! Všechna moc sovětům ... ! Neprošlapává snad kol. Vedral tuto cestičku ? Zamyslete se nad tím.

E.Příbaň