Úvod

Zdraví není jen soukromou záležitostí toho kterého občana, ale hraje důležitou roli při tvorbě materiálních a duchovních hodnot společnosti. Je tedy i v zájmu státu, aby jeho občané byli nejen vzdělaní, ale i zdraví.

Je nutno zpracovat koncepci, jež napraví chyby, k nimž došlo v minulosti. Zatím bylo od roku 1992 budováno naše zdravotnictví jako tržní, soukromopodnikatelské. Koncepce se v kontextu s celoevropskými tendencemi plně staví za to, že zdravotnictví je v prvé řadě veřejnou službou občanům.

Základní principy českého a evropského zdravotnictví

Cílem je dosažení zlepšení zdravotního stavu občanů a uchování zdraví. Obsahem toho cíle je postupně snižovat nemocnost a prodloužit střední délku života a tím zkvalitnit život všech generací při snížení potřeby a spotřeby zdravotní péče.

 

Příčiny současné situace

Úspěchy z doby před rokem 1939.

 

Zkušeností našeho zdravotnictví z doby první republiky, kdy bylo u nás dobře fungující veřejné zdravotnictví, skončilo v roce 1992 po nástupu vlády vedení ODS. Tehdy došlo ke zcela chybnému nasměrování státní zdravotní politiky pod vlivem představy, že není třeba mít žádnou koncepci zdravotnictví, protože "všechny problémy našeho zdravotnictví vyřeší trh". V duchu neblahé praxe minulosti „ode zdi ke zdi" se prosazovala nesprávná tendence za každou cenu vše privatizovat (obdobně jako tomu bylo v padesátých letech, kdy se prosazovala tendence vše soukromé znárodnit).

V zemích EU je základem zdravotní péče veřejné zdravotnictví organizované státem a jen doplněné soukromými zařízeními a že provoz zařízení v síti veřejného zdravotnictví je spolufinancován z veřejných rozpočtů.

Byla zrušena síť veřejného zdravotnictví, chybí zcela definice toho, co je to standardní, základní zdravotní péče, na niž má nárok každý občan. Často se mluvilo o údajném nadbytku lékařů, který je ale jen předpokládán, protože zatím nikdo objektivně nestanovil, kolik lékařů náš stát potřebuje.

Příčiny poklesu etiky zdravotníků a až asociální jednání některých z nich jsou jednoznačné: Prosazování sobecké dravosti podnikatele, jehož hlavním zájmem je co největší zisk a pak teprve uspokojení potřeb spoluobčanů. Tento stav nebyl ale zaviněn zdravotníky samými, nýbrž nesprávným systémem organizace zdravotní péče.

Ministerstvo, pojišťovny, zdravotníci ani pacienti nedokázali účinně čelit tlaku různých lobbystických skupin (farmaceutický průmysl, stavební organizace, výrobci a dodavatelé techniky, služeb atd.). Situaci ve financování zdravotní péče výrazně zkomplikoval i vznik dalších zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven od počátku roku 1993.

 

Analýza problémů současného zdravotnictví

 

Privatizace, konkurence nevedly ke zvýšení jeho efektivnosti a lidské důstojnosti, i když umožnily rozšířit spektrum nových technologií. Rozvoj práv pacientů, vstřícnost k jeho problémům, možnosti flexibilního vyřizování vzniklých stížností - to vše není vnímáno jako závažný problém.

Proto se již při přípravě modelu našeho všeobecného zdravotního pojištění v roce 1991 vycházelo z toho, že zdravotní pojištění samo pokryje jen asi 70 % všech potřeb zdravotnictví a že asi 30 % finančních potřeb bude muset být pokryto z jiných zdrojů. Kdyby mělo pokrýt všechny potřeby zdravotnictví jen zdravotní pojištění, muselo by být pojistné daleko větší. Počítalo s prostředky z rozpočtů státu, obcí, okresů a vyšších správních celků.

K plýtvání prostředky zdravotního pojištění dochází i proto, že v důsledku plošné privatizace došlo k převodu zdravotnických zařízení na majitele, kteří se snaží za jejich pronajímání "tržně" získat co nejvíce prostředků tím, že nadsazují nájmy (jež platí zdravotníci z jediného zdroje svého příjmu - zdravotního pojištění).

Ekonomickou situaci výrazně zhoršila tendence "rádobytržně" zlikvidovat zajišťování obslužných prací (úklid, praní prádla, stravovací provoz, údržba atd.) vlastními zaměstnanci a využívat cizích organizací, jejichž práce je ale mnohem dražší a přitom méně kvalitní. Navíc se tímto krokem rozrostla mnohem více korupce, protože je tu daleko více příležitostí k získávání výhodných zakázek nekalou cestou.

K tomu je nutno ještě připojit skutečnost, že se vinou nedostatečného odměňování zapojuje mnoho lékařů do "vedlejší činnosti" jako obchodní zástupci různých farmaceutických firem a firem vyrábějících prostředky zdravotnické techniky, jejichž drahé výrobky pak nejen propagují, ale i předepisují svým pacientům a doporučují svým známým (neboť jsou na tom hmotně zainteresovaní), takže zbytečně neúměrně rostou náklady na léčiva.

To vše vede ke stavu, že hospodaření nemocnic a zdravotních pojišťoven vede pravidelně každoročně ke vzniku několikamiliardových ztrát.

§ 11 explicitně stanovuje pro lékaře zákaz přijímat za poskytnutou zdravotní péči další úhrady. Prostor pro využití informační asymetrie vztahu pacienta a lékaře. Pak by totiž bylo možno pacientům nabízet jiné, dražší materiály a výkony. Taková změna by současně znamenala výrazné riziko i z hlediska potřebného dozoru státu nad kvalitou a bezpečností takových nových materiálů a výkonů. Z hlediska pacientů by pak šlo o významné zvýšení nákladů na zdravotní péči. Při existující informační asymetrii není totiž jednotlivý pacient schopen rozeznat skutečný přínos konkrétní nabízené péče. Proto si v praxi hradí služby státu a zdravotních pojišťoven, kteří mají sledovat jeho zájmy a chránit jej před rizikem, že se stane hříčkou podnikatelských zájmů na trhu s různými novými materiály a technologiemi. Výrobci a dodavatelé nových technologií nemohou vstupovat v oblasti zdravotnictví do přímého kontaktu se zdravotníky.

Příjmové rozdíly způsobují nezamýšlenou zainteresovanost u lékařů k jejich odchodu z nemocnic do ambulantní sféry nebo aby si při práci v nemocnici vytvářeli další pracovní příležitosti v rámci ambulantní péče (souběh činnosti).

 

Vlastní koncepce

 

Tato koncepce zdravotnictví, vychází ze základních principů evropského zdravotnictví a ze zásady, že v sociálním státě patří zdravotní péče mezi veřejné služby. Role státu při organizování a financování zdravotní péče prostřednictvím veřejného zdravotnictví je nezastupitelná.

Existuje zdravotnictví veřejné, organizované státní správou, a zdravotnictví soukromé.

Obvodních lékařů pro dospělé, obvodních lékařů pro děti a dorost, obvodních stomatologů a obvodních gynekologů, ordinacemi ambulantních specialistů, městskými a krajskými všeobecnými veřejnými nemocnicemi a republikovými specializovanými odbornými léčebnými ústavy, v nichž pracují lékaři, příslušníci svobodného povolání a další zdravotničtí pracovníci na základě smluv s příslušnými orgány státní správy. Existují ještě Univerzitní nemocnice

Základní závazné parametry této sítě připravuje a stanoví MZd, kraje ji pak upřesňují podle konkrétních podmínek svého regionu.

Objekty příslušných zdravotnických zařízení v této síti (včetně jednotlivých ordinací) patří převážně obcím, krajů nebo státu. Pokud je ordinace v objektu soukromé osoby, uzavírá s ní příslušný orgán státní správy smlouvu, v níž se stanoví, za jakých podmínek (hlavně ekonomických) bude zde zdravotnické zařízení pracovat (paušál na provoz ordinace).

Ke zlepšení a zjednodušení péče specialistů je vhodné využívat jejich práce v poliklinikách (tam, kde je to výhodně a možné).

Sledování kvality zdravotní péče na úrovni centrální i regionální formou sborů hlavních a krajských odborníků.

Pracovní neschopnost sledují a vyhodnocují posudkoví lékaři ("krátkodobí posudkoví lékaři).

Výchovu JAKOU zdravotnických pracovníků organizuje a zajišťuje státní správa - a to po všech stránkách včetně financování.

Finanční zainteresování pacientů na racionálním využívání léčiv a pod. a ustavením komisí účelné farmakoterapie na úrovni centrální.

Hlavními zdroji financování jsou:

a) všeobecné veřejné zdravotní pojištění

b) prostředky z rozpočtu obcí

Z hrazením nájemného za používané prostory se nepočítá, protože obecní úřad nebude účtovat sám sobě nájemné, pokud je zařízení v prostorách, jež jsou v jeho vlastnictví, a lékař sám sobě, pokud je zařízení v objektu, který vlastní

Potřebná zdravotní péče poskytovaná v zařízeních v síti veřejného zdravotnictví a v některých zařízeních sociální péče (Domácí péče, LDN a pod.) je plně hrazena ze zdravotního pojištění nebo z prostředků státní správy, tedy bez přímých plateb občanů.

Lékařské pohotovostní služby a zdravotnická záchranná služba jsou hrazeny ze státního rozpočtu

Nepovinné individuelní zdravotní připojištění uskutečňují komerční pojišťovny.

Financování soukromých zdravotnických zařízení, která nejsou zařazena do sítě veřejného zdravotnictví, se děje na základě přímé úhrady občany bez účasti státu. Pokud jsou zařazena v této síti, jsou financována tak jako ostatní zařízení v této síti.

Vedle sítě veřejného zdravotnictví existují soukromé ordinace a soukromá zdravotnická zařízení, ve kterých pracují soukromí lékaři a další zdravotničtí pracovníci v režimu běžném v soukromém podnikání.

 

Postup realizace koncepce v praxi

Nejhorším řešením, jež by vedlo k pokračování pohybu v bludném kruhu, by byl nějaký systém který by byl opět křížencem mezi veřejnoprávními institucemi a soukromým podnikáním. Je nutno přijmout čisté systémové řešení a tím je přechod na systém veřejného zdravotnictví doplněného nečetnými soukromými ordinacemi a jinými soukromými zdravotnickými zařízeními. Pokud se týká zapojení do sítě veřejného zdravotnictví, nezáleží na tom, zda jde o zařízení státního charakteru nebo v soukromém vlastnictví, je pouze nutno souhlasit s přijetím podmínek, které platí pro využívání veřejných finančních prostředků.

Po celý rok 2005 je nutno udržet v chodu zdravotní péči nesystémovými patřeními, jimiž je:

- navýšení základních fondů zdravotních pojišťoven tak, aby mohly s platností do 31. 12. 2005 uzavřít smlouvy na odměňování zdravotníků podle dosavadního způsobu při navýšení paušálů o 5 %

- k přípravě rozběhnutí nového systému zdravotní péče je třeba formou nevratného přísunu peněz ze státního rozpočtu oddlužit v průběhu roku 2004 lůžková a ambulantní zařízení

- pokud se týká zdravotnických zařízení, jež byla celá prodána a měla by patřit do sítě, vykoupit je zpět za prokazatelné výdaje spojené s jejich privatizací, pokud si je nebude majitel výslovně chtít ponechat, a podle ekonomických možností státu vyrovnat postupně během několika roků, co bylo investováno do zlepšení chodu zprivatizovaných zařízení, pokud to bude doloženo věrohodnými doklady; diferencovaně vyplatit investované prostředky zdravotníkům před penzí a v penzi (aby po dlouholeté poctivé práci neživořili a nezemřeli s dluhy) a samoživitelkám s malými dětmi (aby netrpěly děti)

- pokud se týká ordinací, které jsou v soukromých objektech jednotlivých lékařů, neměnit tento stav, pokud budou oni sami pro jeho zachování

- ke zlepšení přehledu o poskytované zdravotní péči a snížení výdajů na léčiva zavést zdravotní knížky

Pokud by nebyl dostatek finančních prostředků:

- omezit na minimum nákupy zdravotní techniky, adaptační práce v zařízeních a investiční výstavbu

- znemožnit zvyšování nájmů a nákup zdravotnické či jiné techniky

- která budou odstraněna po zavedení nového systému

Na MZd je nutno vystřídat málo výkonné pracovníky lidmi s koncepčním myšlením. Je nutno plně využívat mozkového potenciálu, který je ve členech subkomisí zdravotní komise ÚVV

 

Závěr

 

Nejde o volání po návratu časů před listopadem 1989, ale o snahu zajistit kvalitní zdravotní péči podobným způsobem, jak je tomu v ostatních evropských zemích a jak tomu bylo také u nás před rokem 1953.